Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Několik osobností americké kytarové scény poslední dekády se sešlo ve zcela nové skupině, aby přichystalo zásadně nejextrémnější nahrávku, na jaké se kdy kdokoliv z nich podílel. Přesto si myslím, že určité styčné body s mateřskými kapelami všech přítomných lze u THE DEAD WEATHER nalézt. Těm se však zde věnovat nebudeme. Debutové album „Horehound“ necílí na přímočaré zviditelnění a v žádném případě nehraje na výrazný refrén, ale naopak, zcela neuspěchaně buduje kolem každé ze svých skladeb stále hustší atmosféru. Smyslem jeho vzniku totiž nebyl komerční úspěch, nýbrž dokonale nastylizovaný výsledek. Konec šedesátých let minulého století a jeho krvavé noční můry zde procitají v jedné z nejdokonalejších retrospekcí tohoto bouřlivého období, jaká kdy byla natočena. Blues té doby a syrová psychedelie ožívají v plné parádě a první, na koho si při poslechu alba zřejmě vzpomenete, bude Charles Manson.
Jack White (THE WHITE STRIPES), zde přítomen pouze coby jeden z muzikantů (bicí) a současně i producent, má dle předpokladů opratě pevně ve svých rukou, stejně jako kolty připravené kdykoliv střílet. Jeho kontrola nad projektem je zcela rozpoznatelná a na výsledku je znát. Alison Mosshart (THE KILLS) na nahrávce působí jako démonická fena na halucinogenech. Rozhodně nepřipomíná ženu, která se chystá v brzké době zakládat rodinu, ale naopak někoho, s kým byste se večer rozhodně nechtěli nezávazně seznamovat. Napětí v samotných skladbách by se dalo krájet. Autentičnost pohlcuje vše a surový kytarový zvuk se svými vazbami navozuje pocit bolesti jako málokterá jiná nahrávka. Znáte ten obrázek dusného texaského odpoledne někde poblíž málo frekventované železniční stanice, kde kromě pravidelného vrzání větrem nadnášeného starého okapu neslyšíte naprosto nic a jenom si uvědomujete tu stále přítomnou nervní atmosféru? Tak přesně tohle jsou THE DEAD WEATHER – soundtrack k jižanskému šílenství alias výborná nahrávka, která sice postrádá výrazný hit, ale jak už jsem výše zmínil – na ten se tu nehraje.
1. 60 Feet Tall
2. Hang You From The Heavens
3. I Cut Like A Buffalo
4. So Far From Your Weapon
5. Treat Me Like Your Mother
6. Rocking Horse
7. New Pony
8. Bone House
9. 3 Birds
10. No Hassle Night
11. Will There Be Enough Water?
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.